Město Žlutice

První písemná zmínka o Žluticích se hlásí k roku 1140, ale pochází společně s druhou zmínkou k roku 1186 z mladších falz listin ze 13. století, které měly doložit majetková práva kladrubského kláštera. Podle jednoho z nich daroval roku 1140 velmož Zdimír klášteru Žlutice spolu s vesnicemi Bukovinou a Hradcem. Ve druhé polovině třináctého století vesnici získali páni z Rýzmburka, kterým potom Žlutice patřily až do roku 1415. Za nich byly povýšeny na městečko, získaly městský znak a po roce 1280 také právo vybudovat opevnění.

Povýšení osady na město se odhadem klade do 3. čtvrtiny 13. století, kdy Žlutice patřily pánům z Oseka (Riesenburka). Jako svébytné městské osídlení Žlutice vystupují v privilegiu z 24. června 1366, ve kterém Boreš z Oseka potvrdil městu Bochov žlutické městské právo, které město Bochov užívalo od svého založení.

Roku 1375 vedlo město městskou knihu (dnes nedochovanou) a téhož roku vydalo svou první listinu opatřenou městskou pečetí. Někteří z jeho obyvatel nalezli uplatnění i v královských službách, na vysokých církevních postech a na pražské univerzitě. Negativní vliv na další vývoj města měl odklon hlavní dopravy vybraného zboží z Prahy do Chebu (nově přes Slaný, Louny, Žatec, Kadaň a Ostrov) provedený králem Karlem IV. v zájmu posílení královských měst (roku 1352 a opět 1367), čímž prastará obchodní cesta Praha–Cheb vedoucí přes Žlutice, spojující české země se západními středisky řemesel a obchodu, ztratila na významu.