Obec Bílovice-Lutotín

Obec Bílovice-Lutotín vznikla spojením dvou samostatných obcí Bílovice (322 obyvatel, 139 domů) a Lutotína (183 obyvatel, 79 domů) v důsledku reorganizačních územních změn v roce 1960.

První písemná zmínka o Bílovicích pochází z roku 1305, avšak poměrně intenzivní slovanské osídlení z 9. a 10. století, zachycené archeologickými výzkumy v nivě po obou stranách říčky Romže, a následná kontinuita osídlení až do vrcholného středověku, hovoří o starobylém původu osady. Stejně tak i název obce Bílovice, jméno odvozené od staročeského osobního jména Běl. Nejstarší písemné doklady mají v první slabice biel – Bielowicze, ale od 16. století již důsledně „í“. Z katastru obce pochází jeden z mála na okrese nalezených žárových slovanských hrobů ze 7. století našeho letopočtu. Do širšího obecného povědomí je však zapsáno hradisko z pozdní doby kamenné (3500 př. n. l.), jde o hrad u Bílovic, zbudovaný na skalnatém ostrohu u Běleckého Mlýna (Šmíd 2003).

Lutotín je poprvé zmíněn již v roce 1131 v nedatované „nadační“ listině biskupa Jindřicha Zdíka (1083–1150), nově pak až k roku 1141. Základem jména Lutotín je osobní jméno Ľutota, tvořené k přídavnému jménu ľutý („lítý“). Je ovšem také možné, že jde o domáckou podobu jmen jako Ľutobor, Ľutohněv, Ľutomysl, Ľutomir apod. Lutotín je tedy Lutotův majetek. Tolik alespoň ke jménům obce uvádí jazykovědec František Kopečný (1985, 4-27-28). Také z katastru této obce je známo mnoho cenných archeologických památek, zejména však žárové hroby ohrozimského typu z poloviny 4. tisíciletí př. n. l.