Obec Hlinná

První písemná zmínka o vsi Hlinná v historických pramenech pochází z listiny pražského biskupa Jana IV. z Dražic vydané 1. října 1337 v Praze. Biskup v listinách se souhlasem pražské kapituly směnil některé vesnice patřící klášteru augustiniánů v Roudnici nad Labem, za příhodněji položené vesnice dosud patřící pražskému biskupství, mezi nimi byla zmíněná i ves Hlinná. Vesnice byla úzce spojená se sousedním panstvím, které příslušelo k hradu Kamýk a již v roce 1379 je uváděná, jako součást tohoto panství. Vesnici získal patrně Zbyněk Zajíc z Házmburka, který od roku 1352 měl hrad Kamýk přidělený jako manství. Při majetkovém vyrovnání mezi Zajíci z Házmburka a Kamýky z Pokratic, přešla ves Hlinná, či její část do držení Kamýků z Pokratic. V roce 1389 vesnice přešla do držení Heníka Kamýka, který ji zdědil po otci Jindřichovi z Kamýku. Později se ves vrátila do držení Zajíců z Hazmburka. V roce 1431 Zajícové z Hazmburka hrad Kamýk i s přilehlými vesnicemi prodali Vilémovi z Konic a po něm vesnici v roce 1468 zdědil Petr ze Lstiboře. Po něm panství zdědil Petr Klučovský ze Lstiboře, který dosáhl na králi Vladislavovi Jagellonském toho, že mu byl hrad Kamýk s příslušnými vesnicemi propuštěn z manství do dědičného držení. Jeho potomci pak vlastnili kamýcké panství až do pobělohorských událostí. V době pobělohorské koupil časti vesnice Heřman Černín z Chudenic a čast vesnice získalo město Litoměřice, kterému byla vzápětí tato část konfiskována za účast ve stavovském povstání a do užívání ji získal hrabě Jan z Tilly. Císař Ferdinand II. Štýrský nakonec část vesnice Litoměřicím vrátil. V roce 1850 byla před tím zrušená vrchnostenská správa nahrazena správou státní, zřízením okresních soudů, okresních, městských a obecních úřadů. Od 1. července 1980 do 30. června 1990 byla obec spolu se svými částmi Kundratice, Lbín a Tlučeň součástí města Litoměřice.