Obec Malíkovice

První písemná zmínka o Malíkovicích pochází z roku 1349, kdy vesnici vlastnil Ctibor z Malíkovic. Ve druhé polovině čtrnáctého století byla vesnice rozdělena nejméně na dva díly, z nichž jeden drželi bratři Albert, Jan a Procek, kteří užívali stejný erb jako vladykové z Hluban nebo Fremutové z Krásného Dvora. Druhý díl patřil roku 1368 Marešovi z Malíkovic.

Koncem čtrnáctého století byla vesnice rozdělena na tři části. Marešův díl od roku 1396 vlastnil Jan Ročovec z Čelechovic, který zemřel roku 1399. Vdova Žofka po něm zdědila podíl ve výši sta kop grošů na poplužním dvoře, dva selské dvory a třetinu podacího práva ke kostelu Všech svatých. Teprve z roku 1411 pochází další zmínka o majiteli Ročovcova dílu, kterým byl Václav Prudek ze Lhoty. Druhou část vsi drželi vladykové Aleš a Ctibor a třetí díl patřil od roku 1382 bratrům Daliborovi a Václavovi, později zvanému Václav Hříč z Jimlína. Dalibor byl zmíněn naposledy roku 1412. Statek po něm zdědil syn Bušek a dcera Markéta dostala věno ve výši šesti kop grošů z Malíkovic a Svídny. Zemřela v roce 1418 a majetek, i přes Buškův odpor, si ponechal jako manství její manžel Frycek Neugrüner.

Buškovi se podařilo sloučit vesnici do jednoho statku. Tvrz po něm zdědil syn Jindřich, který vesnici vlastnil ještě roku 1465. Po něm panství získal Jan Malikovský z Bysně, který se velmi zadlužil, až musel kolem roku 1508 statek přenechat věřitelům. Těmi byli Jan z Pibru, Pavel Chotek z Vojnína, Jan Bílenský a Zdislav Horešovec z Libošína. Ti poté prodali Malíkovice s tvrzí a dvorem, Čanovice a Jedomělice za 1250 kop grošů Děpoltovi z Lobkovic. Jeho syn Jiří z Lobkovic zapsal na malíkovickém statku věno své manželce Elišce, rozené Krajířové z Krajku. Z jejich dětí Malíkovice připadly spolu s Divicemi Děpoltovi staršímu z Lobkovic. Jeho syn Děpolt pak musel pro dluhy prodat veškerý majetek. Malíkovice roku 1594 koupil Gothart Florián Žďárský ze Ždáru za deset tisíc kop českých grošů. Za něj k malíkovickému statku patřily Čenovice, Jedomělice a pustá ves Humniště. V roce 1599 vše prodal sestrám Elišce a Marii z Martinic a Jaroslavu Bořitovi z Martinic za 38 000 kop míšeňských grošů.