Obec Nýrov

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1368 (Nyrow). Osídlení zde bude i starší, což dokazuje objev hradiště či hrádku, dosud neurčeného stáří, nacházejícího se v lokalitě Hradisko asi 1,5 kilometru jihovýchodně od obce, podle některých pramenů až pravěkého původu. Podle pramenů měl Nýrov v období třicetileté války 12 domů, v roce 1790 se zvýšil počet domů na 30 a obyvatel na 181. V roce 1900 zde bylo 32 domů a 230 obyvatel. Obyvatelé Nýrova se po většinu existence živili prací na polích a v lesích, až 20. století přineslo do obce určitý rozvoj. V roce 1908 byla postavena základní škola, o šest let později byla postavena silnice, která spojovala obec s Kunštátem a Letovicemi. V období první republiky založili občané požární sbor, který přetrvává v obci až do dnešních dnů. V třicátých letech byla přivedena elektřina z elektrárny ve Zboňku.

Za druhé světové války na území obce operovali příslušníci partyzánských jednotek. Při obraně úkrytu v roce 1945, který byl prozrazen, čtyři z nich zahynuli. Za spolupráci s partyzány byli dva nýrovští občané gestapem zatčeni a popraveni. Hned po válce byl v katastru obce otevřen důl na žáruvzdorný jíl, předchůdce dnešní pískovny.

Když v roce 1948 přebrali moc komunisté, ztratil Nýrov část své samostatnosti. Život v obci ovlivnila kolektivizace. Těm hospodářům, kteří nebyli ochotni vstoupit do družstva, byl majetek přímo zabaven, zbytek zemědělců se přizpůsobil, nebo odešel pracovat jinam. Na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let se začaly v obci stavět rodinné domky, nový obchod, hospoda a kulturní dům, byla vybudována kanalizace a vodovod. Zemědělské družstvo stavělo nové objekty kanceláře, dílen a skladů, vznikla spojovací silnice do Sebranic. Obec měla v té době 61 trvale obydlených domů a 254 obyvatel. V období normalizace byl Nýrov přičleněn k obci Kunštát. V tomto období z Nýrova odcházeli lidé a byla uzavřena škola.