Obec Olšany u Prostějova

Někdy se jako první písemná zmínka o Olšanech uvádí rok 1050, ovšem první opravdu potvrzená písemná zmínka o Olšanech pochází z roku 1141. V soupisu popluží, patřících v tomto roce olomoucké kapitule lze najít též popluží olšanské. Roku 1180 věnoval český kníže Bedřich spolu s manželkou Alžbětou olomouckému kostelu „pro spásu svého syna Vratislava“ celou vesnici Olšany. Biskup Dětleb si však záhy nato vyžádal od knížete souhlas, aby ji mohl vyměnit s nějakým rytířem Zbraslavem za majetek kolem Mohelnice. O novém majiteli Olšan rytíři Zbraslavovi není známo nic bližšího, jen že byl synem nějakého Voka. 1. ledna 1287 je pak první zmínka o olšanském farním kostele. Vojslava, vdova po Jenčovi z Deblína, která měla v Olšanech statek, dala patronátní právo kostela svatého Jana Křtitele v Olšanech klášteru svaté Kateřiny v Olomouci, ovšem slova „Jana Křtitele v Olšanech“ jsou dopsána dodatečně na razuře a původní text zněl „svatého Bartoloměje ve Vážanech“, jak dokazuje jiný exemplář této listiny publikovaný v moravském kodexu z archivu brněnských jezuitů. K odstranění původního textu z listiny došlo asi v druhé polovině 14. století, kdy byly vedeny spory o patronátní právo olšanského kostela. Svůj majetek v Olšanech klášter dominikánek od svaté Kateřiny rozšířil roku 1370, když koupil jeden lán od Herše z Olšan. V retrospektivním úvodu farní kroniky (vedené od roku 1899) ještě záznam k roku 1373, který připomíná okrouhlou zděnou kapli při západním straně osady.

Po smrti faráře Zdeňka vypukl v roce 1378 spor o obsazení fary v Olšanech mezi klášterem svaté Kateřiny a šesti dalšími držiteli Olšan, jimž příslušela také část patronátu. Církevní soud v Olomouci odklidil spor rok později tím, že stanovil určité pořadí při obsazování farářského místa a na místo potvrdil Jana Hřimáče. Olšanským farářem se pak roku 1399 stal Jan Gran, o čemž svědčí listina pro pustoměřský klášter z tohoto roku. V roce 1410 ale propukl nový spor o právo jmenovat faráře. Tentokrát rozhodoval o sporné otázce pražský církevní soud. Tím však sporům tohoto druhu nebyl učiněn konec. Roku 1450 vyhořel husitskými válkami těžce zkoušený klášter olomouckých dominikánek od svaté Kateřiny. Při požáru, kromě materiálních škod, přišel klášter též o archiv, čímž se značně ztížila jeho pozice ve sporech s feudály o vrácení rozchvácených statků, protože nemohl své nároky ničím doložit. Roku 1492 svěřil král Vladislav Jagellonský opravu (právní ochranu) nad částí Olšan, kterou držel klášter dominikánek, majitelům plumlovského panství Johance z Kravař, její dceři Ludmile a zeťovi Vratislavovi z Pernštejna, aby lépe zajistil bezpečnost jejich statků.

Přese všechno však zůstávala hospodářská situace kláštera neutěšená a klášter byl nucen přistoupit k postupnému výprodeji svých práv a pozemků. Prodal např. roku 1516 od svého dvora v Olšanech jeden lán a půl louky za 300 hřiven do dědičného vlastnictví svému poddanému Matěji Nesadovi. Dále dominikánky prodaly v roce 1517 svým olšanským poddaným právo na odúmrť, to znamená právo na svobodné odkazování majetku. Co se týče místního farní správy, je k roku 1494 doloženo, že si farář Štěpán stěžoval na Jana Kolesu, který zde měl statek, že mu neodvádí desátek, a k roku 1527, že farář Jan Šťavka soudně vymáhal desátek od poddaných kláštera svaté Kateřiny. Za jeho působení (až do roku 1568) byla fara vypleněna vojáky pod vedením Petra ze Žerotína, táhnoucími k Uherskému Hradišti. Zanechali zde truhlu klenotů a stříbra, kterou převzala olomoucká kapitula, i když si na ni činil nárok Jan z Pernštejna. Dominikánky se opět zbavovaly částí svého majetku, když roku 1538 prodaly čtvrt role ode dvora olšanského fojtovi Vávrovi a v roce 1543 další čtvrt role a louku Tomanovi Beránkovi z Olšan. Jako důvod tohoto prodeje klášternice uvedly obtíže při placení stále rostoucích berní a připouštěly možnost, že budou nuceny svůj olšanský majetek prodat celý.