Obec Pec

Pec jakožto jedno z nejzákladnějších a nejjednodušších zařízení vzniká už hluboko v pravěku. Technicky vzato jde o ohniště, které je z části či zcela obestavěné, tak aby oheň zlepšením tahu dosahoval vyšší teploty. Speciální variantou tohoto řešení mohla být pec vykopaná v zemi či ve svahu. Už od pravěku také archeologové znají pece stojící samostatně, například sloužící většímu počtu rodin, i pece vestavěné přímo do obytného domu. Nejstarší pece nemají komín. Spaliny tudíž často odchází přímo manipulačním otvorem, který někdy současně slouží i k nasávání vzduchu. Manipulační otvor byl umístěn nejčastěji zepředu, ale existovaly i pece u nichž byl umístěn v horní části. Archeologické nálezy mimo to dokládají také pece se dvěma otvory. Přední v tom případě sloužil k přikládání paliva a nasávání vzduchu, horní k odtahu kouře a mimo zřejmě často i k umístění velkého hrnce, takže pec mohla sloužit i k vaření či k přípravě teplé vody.

Ve středověkém období byla ve střední Evropě zpočátku stále používána pec s odvodem kouře přímo do okolního prostoru. Takto fungující pec byla zpravidla umístěna přímo v obytné dýmné jizbě, neboť pec sloužila nejen k přípravě pokrmů, ale obytný prostor také vytápěla. Nejčastějším typem v peci připravovaného pokrmu byl chléb, a proto jsou tyto pece zpravidla charakterizovány jako chlebové, zatímco pečení masa na rožni nebo vaření pomocí trojnožek (keramický nebo kovový hrnec se třemi nožkami) bylo dále prováděno na otevřeném ohništi či v krbu. Nutné je říci, že v této době je ještě ojediněle doloženo i využití běžných chlebových pecí též k výpalu keramiky, běžné spíše jen v pravěku. Od 13. století na hradech a od 14. století ve městech se ovšem v obytných místnostech rozšiřoval polodýmný provoz, neboť kouř z otevřeného ohniště byl samozřejmě značně obtěžující. Nově byl proto oheň používán pouze ke svícení, často pomocí nástěnných krbečků. K vytápění pak byla využívána kachlová kamna, která se postupným vývojem ostatně z původní pece pravděpodobně vyvinula. Pec sice v té chvíli ve světnici zůstala, nově ale byla vytápěna ze sousedního prostoru, zpravidla ze síně a už nesloužila jako hlavní zdroj tepla. Roztápěna byla zřejmě už nárazově, při přípravě pokrmů. Současně se do síně stěhuje i kuchyňská funkce a jsou odtud, prostřednictvím otvoru ve stěně, palivem nakládána i kachlová kamna umístěná ve světnici.

V mnoha chudších venkovských oblastech (Valaško, Slovensko atp) se až do 19. století udržela polodýmná varinta. Pec zůstala v jizbě, byla odtud nakládána palivem a využívána k pečení, oproti středověké podobě byla ale kuchyňská platforma navíc doplněna dymníkem sloužícím k odvodu kouře z kuchyňského ohniště i z pece, zpravidla dřevěným či proutěným a hlínou omazaným.