Obec Polomí

Název vesnice je pravděpodobně odvozen od lesních polomů, které byly v okolních lesích velmi časté. Jméno bylo od počátku české, v německých dokladech z 19. století je obec nazývána Pollom či Polom. První písemná zmínka o obci je na listině z 20. května roku 1301, kde se hovoří o výměně majetků mezi olomouckým dominikánským klášterem a Miličem z Citova. V tomto dokumentu je poprvé zmíněn olomoucký sudí Kadolt z Polomí z rodu pánů ze Švábenic. Polomí bylo nejspíš jedním z jeho sídel, a je tedy pravděpodobné, že ke vsi náležela menší tvrz či opevněný dvorec. Švábenictí drželi obec do roku 1349, kdy připadla kvůli dluhům benediktinskému klášteru v Zábřehu. Od té doby se majitelé panství často střídali. V roce 1480 koupili obec majitelé krakoveckého panství. V září roku 1768 koupil řadu panství včetně Krakovce hrabě Taroucca, vévoda z Turnhoutu, jehož rod držel Polomí až do poloviny 20. století. Na počátku minulého století bylo Polomí klidnou vesnicí, jejíž obyvatelé se živili povětšinou zemědělstvím. Život zde byl narušen všeobecnou mobilizací vyhlášenou 28. července 1914, při níž narukovalo celkem 48 zdejších mužů, přičemž 8 z nich padlo v boji. O životě obce ve 20. století existuje již větší množství informací. Zmínit lze stavbu silnice mezi Bohuslavicemi a Lukou v roce 1921, elektrizaci obce v roce 1938, zatčení tří osob gestapem během druhé světové války.