Obec Příštpo

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1190. V roce 1480 měl být majitelem vesnice Ctibor z Jackova, ale již roku 1498 byl hrad Bítov a Příštpo propuštěn z manství Jindřicha z Lichtenburka, tento akt vydal Vladislav II. V roce 1563 se patřila vesnice Zdeňkovi Bítovskému, ale jeho sirotci prodali vesnici spolu s Hostimí Václavu Hodickému z Hodic. V roce 1591 pak vesnice patřila Kateřině Zelené z Říčan a jejímu manželovi Ladislavovi Šlejnicovi ze Šlejnic. Následně se stala vesnice součástí jaroměřického panství.

V roce 1613 bylo panství koupeno Jiřím Rechenberkem ze Želetic. V roce 1620 bylo panství zkonfiskováno pro účast Jiřího Rechenberka ve Stavovském povstání. V roce 1623 získali panství Questenberkové, Jaroměřice jako konfiskát zakoupil od královské komory Gerhard z Questenberka. V roce 1661 se vlády nad panstvím ujal Jan Antonín z Questenberka, ten dokončil renesanční přestavbu zámku včetně divadla. Dalším majitelem z rodu Questenberků se stal Jan Adam z Questenberka, za jeho vlády vyvrcholila barokní přestavba Jaroměřic. V roce 1752 byly Jaroměřice převzaty pod správu Václava Antonína z Kounic-Rietbergu. V roce 1897 byl po vleklém soudním dědickém sporu jaroměřický velkostatek Nejvyšším soudem Rakouska Rudolfu Kristiánu z Vrbna a Bruntálu, jeho majetek pak v roce 1927 zdědila jeho manželka Elvíra (původně bavorská princezna).

V roce 1775 se místní poddaní zúčastnili selského povstání, v roce 1821 pak byla vesnice dokonce označena jako sídlo původců robotní vzpoury a byl zatčen místní učitel Jakub Coufal. V roce 1908 byl ve vsi založen odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu, v roce 1909 pak také Omladina v roce 1920 pak byla založena Jednota československých malozemědělců a v roce 1924 byl zřízen Sokol a založen Sbor dobrovolných hasičů. V roce 1930 byla vesnice elektrifikována.