Obec Šebkovice

Od 8. století stávalo nad údolím Šebkovického potoka hradiště, které střežilo Haberskou stezku, později byl na jeho místě postaven hrad. Součástí hradu byla i románská rotunda svaté Marie Magdaleny, ta byla vystavěna v 12. století.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349, bylo zmíněno, že vesnice byla v tu dobu součástí sádeckého panství. Roku 1366 byly poprvé zmíněny i Miletice. V roce 1365 Bohuš ze Starče zapsal část Šebkovic své manželce, tak pak roku 1376 zapsala tento majetek synům. Nicméně ti však vesnici zadlužili a tak byla vesnice zastavena Nyklasovi Tasovskému, Janovi z Tulešic, Bolkovi z Křtěnic, Jindřichovi z Kounic a Buškovi z Náramče. Ti pak vesnici prodali Jindřichovi z Hradce. Někdy v tu dobu zanikl hrad ve vsi a jako jeho jediný pozůstatek ve vsi zůstal kostel. V roce 1488 byla vesnice značně poškozena uherskými vojsky. Až v roce 1511 byly zmíněny Milatice, kdy je Jindřich z Lichtenburka nechal zapsat Bohušovi ze Zvole.

Pánům z Hradce patřily Šebkovice až do roku 1542, kdy poručník dětí Adama z Hradce – Volf Krajíř z Krajku prodal Šebkovice, Miletice a Loukovice Václavovi Chroustenskému z Malovar a spojil je tak s lesonickým panstvím. Po stavovském povstání však byly jeho majetky konfiskovány a Ferdinand II. prodal panství Jiřímu z Náchoda, ten pak roku 1634 prodal Miletice a Šebkovice Adamu Ladislavovi z Věžník. Po válce, která trvala do roku 1672 vesnice značně zpustla. V roce 1775 se poddaní z Šebkovic zúčastnili nevolnického povstání v Lesonicích.