Obec Šonov

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1300. Velká dvouřadá lánová ves patřila od počátku broumovskému klášteru a osídlena byla osadníky německého původu. Místní obyvatelé byli povinováni dodávat do broumovského kláštera dřevo. V letech 1325–1725 v obci stál dřevěný kostel, zasvěcený svatému Janu Evangelistovi. Ten byl po požáru v roce 1725 nahrazen zděným kostelem, u kterého bylo změněno patrocinium na zasvěcení svaté Markétě. V roce 1680 se místní účastnili povstání nevolníků. V roce 1776, kdy byla v obci zavedena čísla popisná, se zde nacházelo 245 domů.

Roku 1885 byl Šonov spojen s Broumovem silnicí, která se stala hlavní komunikací jinak víceméně velmi izolované vesnice s ostatním světem a takto slouží stále. V roce 1914 byla vesnice elektrifikována.

V letech 1938 až 1945 byla obec přičleněna (v důsledku uzavření Mnichovské dohody) k nacistickému Německu. Během druhé světové války zahynulo 58 mužů a jedna žena ze Šonova. V roce 1945 obcí postupně prošla nacistická i sovětská armáda, přičemž při obou průchodech docházelo k rabování. V září téhož roku bylo odsunuto prvních 170 obyvatel obce. Po odsunech byla vesnice sice dosídlena Čechy, nikdy však již nedosáhla předválečného počtu obyvatel. Obec byla po roce 1945 rozdělena na "horní" a "dolní" část, přičemž v každé fungovalo samostatné zemědělské družstvo. K opětovnému sjednocení obce pak došlo v roce 1960. Řada stavení v obci postupně zpustla, včetně původně výstavní fary, která od roku 1945 již nesloužila svému účelu (o tom, co se dělo kolem fary viz níže) a postupně se změnila ve zříceninu. Dlouhodobě neobsazená šonovská farnost byla nakonec k 1. lednu 2010 administrativně zrušena a její území začleněno do sousední farnosti broumovské.