Město Spálené Poříčí

K osídlení dnešního Spáleného Poříčí v údolí říčky Bradavy došlo pravděpodobně již v pravěku, ve středověku tuto oblast v podhůří Brd kolonizoval rod Buziců, za nějž vznikla vesnice. Poříčí se poprvé připomíná v roce 1239 v kupní smlouvě, jíž od Budislava z Rožmitálu koupil ves kladrubský klášter. Kladrubští benediktini usilovali o větší expanzi v tomto regionu, nakonec zde ale své aktivity ukončili přibližně o sto let později a majetek se dostal do rukou významného rodu pánů ze Švamberka. V roce 1390 se Poříčí uvádí již jako městečko s nově vyměřeným rozlehlým náměstím. Poříčí se stalo významným bodem na obchodní stezce z Plzně do Rožmitálu a někdy v této době také vznikla gotická tvrz, která se stala základem pozdějšího zámku. Ve 14. století se také poprvé uvádí kostel sv. Mikuláše na náměstí. Panství Spálené Poříčí díky častým změnám majitelů měnilo svůj rozsah, v 16. století zde delší dobu sídlili páni z Roupova (1506–1587), za nichž byla obnovena tvrz. Do 16. století je poprvé datována radnice s hodinami.

Významnou kapitolou v dějinách Spáleného Poříčí byla éra Vratislavů z Mitrovic, jimž panství patřilo přes sto let (1603–1715). Adam Vratislav z Mitrovic nechal tvrz přestavět na renesanční zámek. Do dalších osudů městečka krátce poté neblaze zasáhla třicetiletá válka. V říjnu 1620 se v Poříčí na několik dní usadila armáda císařského vojevůdce Karla Buquoye po ústupu před stavovským vojskem po bitvě u Starého Smolivce. Před vojáky uprchla většina obyvatel, takže když Buquoy nechal po přesunu do Prahy městečko zapálit, nebyl prakticky nikdo, kdo by mohl požár uhasit. Městečko proto úplně lehlo popelem, a protože to nebylo během třicetileté války naposledy, začalo být známé pod názvem Spálené Poříčí. Vratislavové z Mitrovic usilovali o obnovení panství, proto povolali především židovské obchodníky, kteří během 17. století vytvořili ve Spáleném Poříčí početnou komunitu. Se jménem Vratislavů z Mitrovic je také spojen rozvoj výroby železa v blízkém Mirošově, další huť byla založena v nově založené vesnici Nové Mitrovice. Václav Ignác Vratislav z Mitrovic nechal na náměstí postavit sochu sv. Jana Nepomuckého a v roce 1708 založil manufakturu na výrobu pušek. Od Vratislavů koupila v roce 1715 panství za 188 000 zlatých hraběnka Polyxena Clary-Aldringenová. Její synovec hrabě Karel Josef Desfours, který majetek zdědil v roce 1732, panství zadlužil podnikatelskými aktivitami a nákladným společenským životem a na nátlak věřitelů byl nucen k prodeji. V roce 1749 koupila panství za 461 500 zlatých Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, v jejímž vlastnictví zůstal velkostatek 200 let. Zámek krátce poté nabyl významu, když zde během dynastických válek byl dvakrát uschován svatovítský poklad. Koncem 18. století byl zámek rozšířen o východní křídlo, z této doby pochází také budova děkanství (1780) a sousední dům č.p. 138 (dnes sídlo Turistického informačního centra).

Po revolučních změnách v roce 1848 bylo zrušeno patrimoniální zřízení a Metropolitní kapitula svatého Víta ztratila vládu nad rozsáhlým panstvím, velkostatek o rozloze přes 9 000 hektarů s převážně lesními porosty si ale s dílčmi ztrátami udržela až do období po druhé světové válce. Po získání vlastní samosprávy byl prvním starostou Spáleného Poříčí majitel hostince Josef Drchkovský (1850–1868), ve funkci starosty jej následovali Martin Kotora (1868–1885), Václav Laštovka (1885–1890) a Josef Halla (1890–1902). Významnou osobností regionální historie byl MUDr. František Seykora (1864–1935), který byl váženým lékařem, členem mnoha spolků a také prvním majitelem automobilu ve Spáleném Poříčí. Úřad starosty vykonával v letech 1902–1917 a jeho nástupcem před vznikem Československa byl František Vyskočil (1917–1919).