Město Strážov

Strážov byl pravděpodobně založen v době panování krále Přemysla Otakara II. jako součást obranného pásu hraničních tvrzí již ve 13. století, avšak první písemná zmínka o městě pochází až z roku 1352, kdy patřil k opáleckému panství. Strážov měl za úkol chránit a udržovat Světelskou stezku, která vedla z Zwieselu, přes Železnou Rudu, Strážov a Klatovy dále do českého vnitrozemí. Králováci byli poddaní pouze králi. Roku 1372 byli majiteli vladyckých dvorů Strážov, Viteň, Božtěšice a Brtí vladykové Bohuslav, Otík, Bušek a farář Sluka. Později je Strážov připomínán jako městečko. Již v této době je zde zmiňován kostel. Z počátku 15. století pochází první zmínka o přítomnosti Židů. Po husitských válkách byly pod Strážovem objeveny žíly s vysokým obsahem stříbra a olova. Pozůstatky důlní činnosti jsou u města stále patrné. V témže čase vymřel rod strážovských vladyků, čímž se Strážov až do roku 1848 stal poddanským městečkem opálecké vrchnosti.

Dne 24. června 1524 (v den svatého Jana Křtitele) udělil Ludvík Jagellonský Strážovu městská práva (právo vyšší a nižší popravy, právo týdenního trhu každou sobotu, právo dvou výročních čtrnáctidenních trhů, právo samosprávy), o rok později bylo Strážovu na prosbu Viléma Švihovského z Rýzmberka uděleno právo opevnění a městský znak. Vilém a jeho dědici měli právo vybírat ve Strážově clo, za což museli udržovat průjezdné cesty a mosty. Hradební právo pravděpodobně nikdy nebylo uplatněno nebo opevnění záhy shořelo při požáru města na přelomu třicátých a čtyřicátých let 16. století. Mapa prvního vojenského mapování dokládá existenci hradby okolo kostela svatého Jiří.

V roce 1954 Strážov dočasně ztratil městská práva nabytá v 16. století, avšak od 23. ledna 2007 byl obci vrácen status města.