Město Mašťov

Počátky města jsou spojené s rodem Milhosticů a jejich pokusem o založení cisterciáckého kláštera. V první polovině dvanáctého století získal šlechtic Milhost okolní krajinu s mašťovským dvorcem od knížete Soběslava I. Jeho syn Milhost mladší pravděpodobně roku 1191 pozval mnichy z mateřského waldsaského kláštera, kteří přišli v čele s opatem Ruthardem do Mašťova na jaře roku 1192. Milhost mladší nově založenému konventu věnoval kromě jiného patnáct vesnic: Mašťov, Mladějov, Chotěbudice, Němčany, Konice, Olešku, Tureč, Trmov, Hlubokou, Žebletín, Maleš, Smilov na Podbořansku, snad Telcov a další dvě blíže neurčitelné vsi. Dále k donaci patřily dvory Třebčice a Grast (Kadaňský či Podbořanský Rohozec) a důchod z Pátku.

Brzy však mezi zakladatelem a konventem vyvstal spor, jehož podstata není zcela jasná. Je možné, že jádrem sporu bylo přílišné uplatňování zakladatelských práv Milhostovou rodinou, která si chtěla ponechat nejen právní, ale i faktický vliv, kterému se nebyli mniši ochotni podřizovat. Jiným důvodem by mohl být starší odkaz Milhostova bratra Petra. Ten byl členem řádu johanitů, kterému odkázal veškerý majetek tvořený patnácti vesnicemi. Tento odkaz mohl být totožný s Milhostovým darem, a Milhost tak nemohl dané vesnice řádu předat, protože se o ně soudil. Rodinný spor o majetek byl vyřešen až roku 1194 rozdělením majetku na poloviny, ale mašťovští mniši mohli nadále požadovat celý původní dar, a roku 1196 požádali knížete Jindřicha Břetislava o jeho potvrzení. Kníže sice dar potvrdil, ale spor skončil okolo roku 1197 tak, že si Milhost vesnice ponechal a mniši museli odejít na panství Slavka Hrabišice, kde založili osecký klášter. Dalším argumentem pro odchod komunity z Mašťova bylo nevhodné místo s nedostatkem tekoucí vody.

Potomky Milhosticů se nejspíše stali páni z Mašťova, kteří si na návrší nad městem postavili mašťovský hrad. Roku 1391 jej získali páni z Dubé, kteří panství v roce 1408 prodali pánům z Hertenberka. K nim patřil i Habart z Hertenberka, který se roku 1421 přidal k husitům, a proto ještě téhož roku městečko oblehlo vojsko druhé křížové výpravy. Posádka hradu se vzdala, ale křižáci nakonec umožnili odchod je hejtmanovi a desetině mužů. Zbývajících 84 obránců bylo popraveno.