Obec Račetice

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1209, kdy ji její tehdejší majitel, kterým byl klášter v Plasích, vyměnil s pražským biskupem Danielem II. za jiný majetek. Později se vesnice stala součástí hasištejnského panství a při jeho dělení v roce 1490 připadla Mikuláši III. Hasištejnskému z Lobkovic. Po jeho smrti došlo v roce 1518 k dalšímu dělení majetku. Část Račetic získal Zikmund Hasištejnský z Lobkovic, který ji hned následujícího roku prodal spolu s pětipeským panstvím Oplovi z Fictumu. Opl však utekl ze země, protože mu zde hrozil trest za padělání peněz. Jeho majetek byl v roce 1530 zabaven, brzy poté zastaven a roku 1547 prodán Albrechtu Šlikovi.

Od roku 1630 patřilo pětipeské panství i s Račeticemi Kryštofu Šimonu Thunovi. Podle berní ruly ve vsi žilo šest sedláků, kteří obdělávali 251 strychů polí z celkových 329 strychů. Veškerá půda se obdělávala a nebyly na ní žádné lesy. Kromě drobných zvířat rula uvádí celkem třicet krav, patnáct dobytčat, třináct ovcí, šestnáct koz a 55 prasat. Do roku 1757 se více než zdvojnásobil počet domů a pracovali zde krejčí, řezník a truhlář. Děti chodily do libědické školy. Nebyl zde žádný kostel, a proto lidé chodili na mše do Libědic, ale v roce 1770 na návsi postavili rokokovou kapli svatého Vojtěcha.

Po zrušení poddanství zůstaly Račetice místní části Libědic a osamostatnily se až v roce 1874. V květnu 1901 zřídil vikář Spanuth račetický evangelický stacionář a v září stejného roku vznikl německý evangelický spolek, který nechal v roce 1903 postavit evangelickou kapli. Náklady ve výši dvanáct tisíc korun uhradil z veřejné sbírky.